Foto: z otevřených zdrojů
Být nablízku je to nejlepší, co můžeme dítěti dát
Když dítě hází záchvaty vzteku, schovává se pod stůl nebo se zoufale dožaduje pozornosti, rodiče se často ptají: „Co je s ním?“ Odpověď je však mnohem hlubší, dítěti nic není – jen jeho mozek stále ještě dozrává.
Psychoterapeut a spolupracovník časopisu Psychology Today Evan Shopper vysvětluje: Dětské myšlení je emoční mapa světa, která řídí každý pohyb a slovo dítěte. Pochopení této mapy nám umožňuje nejen lépe vychovávat děti, ale také stát se skutečnými partnery ve složitém poznávání sebe sama a světa.
Potřeba citového spojení: nejdůležitější je být si blízcí
Děti se rodí s hlubokou potřebou navazovat vazby s blízkými dospělými. Tuto teorii lze nazvat „teorií připoutání“: silný a stabilní kontakt s rodiči nebo pečovateli je základem zdravého duševního vývoje.
Přilnutí je schopnost vidět, jak se dítě cítí, a podle toho reagovat. Je to jako citové Wi-Fi mezi dospělým a dítětem: pokud je, dítě prospívá, pokud ne, je úzkostné a „ztracené“.
Právě kvůli tomuto citovému spojení se děti chtějí podobat svým rodičům: přebírají jejich zvyky, kopírují jejich intonaci, opakují jejich pohyby. Nejde jen o napodobování – je to hluboká psychologická identifikace.
Pocity bezmoci a méněcennosti: kontrola jako prostředek obrany
Svět je pro dítě obrovský a často děsivý. Žije mezi obry, kteří rozhodují, kdy má jíst, kdy si má lehnout, jak se má chovat. To v něm vyvolává pocit bezmoci a zranitelnosti.
Aby se děti s tímto strachem vyrovnaly, často se snaží ovládat vše kolem sebe, od výběru lžičky až po objetí. Tato kontrola je pokusem „udělat si svět alespoň trochu svým“.
Proto mohou děti manipulovat, házet záchvaty vzteku nebo záměrně rozbíjet věci – ne proto, že by byly „zlé“, ale protože hledají pocit moci.
Černobílé myšlení: buď dobré, nebo špatné
Ve věku 5-7 let nejsou děti schopny vidět odstíny šedi. Jejich myšlení je radikální: „rodiče jsou dobří“ nebo „rodiče jsou zlí“, „já jsem dobrý“ nebo „já jsem zlý“.
Díky tomu jsou jejich reakce dramatické: když odmítnete koupit sladkou tyčinku, jste „zlí rodiče“, a to není přehnané. Jde jen o to, že jejich mozek se ještě nenaučil analyzovat emoce nebo důvody vašeho jednání.
Dítě pokousané psem se může rozhodnout, že „všichni psi jsou nebezpeční“. Bez vysvětlení dospělých mu to může zůstat na několik let.
Idealizace rodičů: máma a táta jsou vždy hrdinové
Děti potřebují vidět své rodiče jako silné, laskavé a spolehlivé. To vytváří pocit stability: někdo „drží kormidlo“ tohoto letadla zvaného „život“.
Když se tedy v rodině něco pokazí – dítě se často cítí provinile. Zde vzniká hluboký pocit viny, například když se rodiče rozvádějí: „Asi jsem se choval špatně – proto už rodiče nejsou spolu.
Egocentrismus: já jsem středem vesmíru
Jedná se o egocentrické myšlení: děti věří, že události ve světě se dějí kvůli nim. Pokud dnes svítí slunce, je to proto, že jsem to chtěl já. Pokud zemřela zlatá rybka, znamená to, že jsem ji špatně nakrmil.
Tento pohled na svět je součástí raného kognitivního vývoje. Teprve časem se děti naučí rozlišovat mezi svými přáními a realitou.
Stud: „Jsem špatný“ – místo „Udělal jsem něco špatně“.
Když rodiče dítěti vynadají nebo ho kritizují, dítě často neoddělí chování od svého vlastního já. Neslyší: udělal jsi chybu, ale slyší: něco s tebou není v pořádku.
Stud je silná emoce, která je zakořeněná v sebepojetí dítěte. A pokud rodiče příliš často poukazují na chyby bez podpory, buduje to nízké sebevědomí a pocit „nejsem hoden lásky“.
Pocit zahlcení: „na světě je toho příliš mnoho“
Dětský mozek se teprve učí zpracovávat informace. A svět je hlučný, jasný a neustále se mění. Batolata se snadno cítí zahlcena. Přetížení se může projevovat různými způsoby: pláčem, záchvaty vzteku, uzavřeností, vztekem nebo dokonce apatií.
V takových chvílích dítě potřebuje, aby mu někdo řekl: „Jsem s tebou. Rozumím ti.“ To mu pomáhá cítit odpor.
Tipy pro rodiče
- Naslouchejte, nejen učte. Dítě často nepotřebuje odpověď – potřebuje porozumění.
- Pojmenujte emoci. „Jsi smutný, protože se ti rozbila hračka?“. To pomáhá dítěti naučit se rozpoznávat své pocity.
- Vyhněte se nálepkování. Místo „jsi hrubý“ – „opravdu ses rozzlobil a to je v pořádku. Ale nemůžeš se hádat.“
- Nezapomeňte, že za chováním se vždy skrývá nějaká potřeba. Někdy je to potřeba odpočinku, někdy potřeba objetí a někdy potřeba cítit se silný.
Být tu pro ni je to nejlepší, co můžeme dítěti dát. Její mysl stále roste a my jsme součástí tohoto procesu. A když se na svět díváme dětskýma očima, je i pro nás o něco laskavější.
Stránky nejsou bezpečné! Všechna vaše data jsou v ohrožení: hesla, historie prohlížeče, osobní fotografie, bankovní karty a další osobní údaje budou použity útočníky.
